Martin Kornel přišel do týmu Frank Bold Advokáti před osmi lety a letos stal v advokátní kanceláři partnerem. Martin je senior advokát s širokou expertízou v soukromém právu, obzvláště v právu rodinném, korporátním a občanském. Specializuje se také na litigaci u Nejvyššího a Ústavního soudu a agendu nemovitostních transakcí. Vedle advokátní práce kráčí i po akademické cestě - na Právnické fakultě Masarykovy univerzity vyučuje občanské a rodinné právo. Věří, že advokát nemusí jít přes mrtvoly a lidský přístup k právu předává i studentům.
Mám radost. Je to další milník na mojí cestě ve Frank Bold Advokáti a těším se na to, co bude dál. Vnímám to jako ocenění toho, co jsem tady zatím udělal, a možnost udělat toho ještě mnohem víc. A taky jako užší vzájemné provázání s firmou, kde jsou lidi, se kterými rád spolupracuji. I když zrovna já, narozdíl od některých kolegů v kanceláři, dělám v podstatě klasickou advokacii, je mi blízké to, jak ji tu děláme. Mimo jiné proto, že s klienty spolupracujeme na spoustě skvělých věcí.
Úspěch v klientských kauzách, výhra u soudu nebo dotažení velké transakce.
Je pro mě důležité, že tyto případy mají potenciál mít zásadní dopad na právní praxi v celé zemi. Aktuálně například čekáme na rozhodnutí v pracovněprávní diskriminační věci týkající se odměňování. Je tam asi pět právních otázek, které podle nás obecné soudy posoudily špatně. Pokud nám Nejvyšší soud dá za pravdu, můžeme tím ovlivnit, jakou šanci domoci se spravedlnosti budou v budoucnu lidé v podobných případech mít. Tyto věci tak mají obecný přesah a dopad, nad rámec jednoho případu.
Většinou je to také intelektuální výzva. To, co řešíš, je v podstatě čisté právo, musíš jít hluboko do právních principů, práva Evropské unie, lidských práv. To vše vyžaduje vyšší míru úsilí, znalostí a dovedností. Je to náročnější a to mě na tom baví. Je to trochu specifická disciplína, kdy skvělé dovolání nebo ústavní stížnost nemusí napsat ani zkušení advokáti.
S těmi je to podobné.
Je výzva, jak moc se tam střetává zájmů, s kolika lidmi je třeba komunikovat a jednat. Když absolvuješ šestihodinové non-stop vyjednávání s různými stakeholdery, musíš celou dobu reagovat na všechny zúčastněné, pracovat s různými návrhy, námitkami, ustát různé tlaky a dovést to celé k nejlepšímu možnému řešení pro klienta. Je to náročné, ale máš pak z toho dobrý pocit.
A současně transakce, které pomáhám realizovat, mají často také užitečný přesah. Pomáhal jsem třeba obci Trojanovice nabýt do vlastnictví pozemky týkající se bývalého dolu Frenštát. A to, co na nich chtějí realizovat a může tam vzniknout, je super. Aktuálně je tam pohornická krajina, která je nevyužitá. V ní by měly být realizovány smysluplné a přínosné záměry, třeba projekty pro podporu vědy a výzkumu. Líbí se mi vize, že až se tam za patnáct let půjdu projít, budu vědět, že na tom mám nějakou zásluhu i já, že tomuto jsem pomohl.
Teď dokončuji knihu o soukromoprávních aspektech nesezdaného soužití, laicky řečeno vztahům druh-družka, která vyjde letos. Je to součástí mé cesty k možné habilitaci na univerzitě. Měl jsem loni kvůli tomu půl roku sabbatical, byl jsem měsíc na univerzitě v Oxfordu a několik týdnů v dánském Aalborgu. Bylo skvělé mít prostor podívat se na to téma širší optikou a věnovat se mu do hloubky.
Zejména Oxford byl pro mě velmi inspirativním prostředím. Například je mimořádný širokým přístupem k digitálním zdrojům a taky je plný inspirativních lidí. Třeba knihovny byly pořád plné studentů a vědců, v pracovním týdnu i o víkendu, na ranní otevření knihovny tam už stála fronta. Bylo to velmi motivující.
Zajímavé na tom bylo, že jsem narazil na hodně právních otázek, které v doktríně nejsou vyřešené vůbec, anebo nekonzistentně.
Například porovnání právní úpravy výživného pro nesezdanou a rozvedenou ženu (nebo muže) pečující o děti nízkého věku. Liší se doba, po kterou má nesezdaná a rozvedená žena právo na výživné. Rozvedená má toto právo teoreticky neomezeně, ale typicky jde o dobu tří až čtyř let po dobu rodičovské dovolené. Pro neprovdanou ženu je toto právo limitováno délkou dvou let od porodu.
Německý Spolkový ústavní soud posuzoval podobnou úpravu a dospěl k závěru, že je to v rozporu s německým ústavním pořádkem. Dospěl jsem ke stejnému závěru i ve vztahu k české právní úpravě. Tak, jak je nyní nastavená, je podle mě v rozporu s principem rovnosti manželských a nemanželských děti, na které přiznání nebo nepřiznání výživného matce dopadá především.
Napadá mě případ, kdy toho otec udělal neuvěřitelně moc, aby mohl být se svými dětmi, které matka odstěhovala dvě stě kilometrů daleko. Unikátní bylo, že byl extrémně vytrvalý. I přes opakované neúspěchy, včetně odmítnuté ústavní stížnosti, vytrval a dotáhli jsme to nakonec do stavu, že byly děti svěřené do rovnoměrné střídavé péče. Inspirativní bylo, jak radikálně byl ochotný změnit svůj život, aby mohl s dětmi být, a nevzdal to. To je jeden z mých srdečních případů.
Ano, přijde mi, že právníci stručně obvykle psát neumí. Spousta věcí nám zní pěkně, ale jsou úplně zbytečné. Třeba smluvní fráze “pro vyloučení všech pochybností strany uvádí”. Je to hluboce zakořeněné v užívání, ale přidaná hodnota pro smlouvu v ní není žádná.
Například nedávno jsem uspěl u Nejvyššího soudu s dovoláním, které se mi podařilo napsat na pár stran. Jako právníci mluvíme i píšeme často zbytečně strojeně a občas se z nějaké opatrnosti snažíme, aby v podání bylo vždy úplně všechno, což chápu. Na druhou stranu se pak může stát, že mezi tím vším to důležité není vidět.
Podívej se na naše aktuální příležitosti v jednotlivých týmech.
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)